Největší česká rafinerie v Litvínově, která patří pod koncern Orlen Unipetrol, kvůli americkým sankcím přestala odebírat ruskou ropu ještě dříve než v původně plánovaném červnu. Podle generálního ředitele Orlen Unipetrolu Mariusze Wnuka zatím nelze předvídat, jestli se dodávky ropy z Uralu ropovodem Družba ještě před definitivním koncem smlouvy v červnu obnoví.

Wnuk pro HN v prvním větším rozhovoru po nástupu do funkce vyzdvihl jinou věc spojenou s tím, že rafinerie bude brát ropu z jiných částí světa: možnost technologických změn v Litvínově, které omezí výrobu méně ziskových produktů. „I díky novým druhům ropy zajistíme lepší výtěžnost rafinerie. Umožní nám to během roku lépe volit portfolio výrobků, které budeme vyrábět a které se nám vyplatí,“ řekl v rozhovoru.

Ne, jezdím pravidelně za nimi. V pátek obvykle pracuji v centrále Orlenu ve Varšavě. V pondělí ráno už jsem pak zase v Praze.

Ropa do Česka neproudí od úterý 4. března, ale už nejsme na ropovodu Družba závislí. Zápůjčka nám umožnila pokračovat v litvínovské rafinerii ve výrobě paliv do doby, než ropa opět začne proudit, nebo si zajistíme jinou ropu přes moře a rozšířený ropovod TAL. 

Jinak Orlenu vyprší smlouva s ruskou Rosněftí koncem června.

Červen je pevně daný termín, který se nebude měnit. Nechtěli jsme ale skončit skokově. Už několik měsíců snižujeme odběry Rebco

(označení pro ropu z nalezišť na Urale dopravovanou ropovodem Družba – pozn. red.). Bereme jen minimální povinné množství ropy, které vyplývá ze smlouvy. Rafinerie v Litvínově zpracovává už čtvrtinu ropy, která není z Ruska.

Kupujeme pořád stejný objem, jen ve druhém a třetím kvartále vždycky dochází k navýšení, protože rafinerie více vyrábí. V roce 2023 byl podíl Rebco 58 procent, loni to bylo pouze 39 procent. To ale souviselo s plánovanou odstávkou v Litvínově a neplánovaným přerušením výroby kvůli nálezu letecké pumy (za rok 2024 zpracoval Orlen Unipetrol 6,6 milionu tun ropy – pozn. red.). Za leden byl zatím podíl ruské ropy 41 procent.

Cenový rozdíl na barel (159 litrů – pozn. red.) už není takový jako v roce 2022, kdy se zavedly sankce po zahájení války na Ukrajině. Velké slevy platí pro nabídky ropy vyvážené z Ruska tankery. Na dodávky ropovodem Družba cenové limity vyplývající ze sankcí na přepravu ropy po moři neplatí. S Rosněftí fungujeme na tržní bázi a cenově se už blížíme spíše světové ceně ropy.

Trochu levnější ale asi je. Obecně se zmiňovala sleva osm až deset dolarů za barel oproti Brentu.

O něco levnější dodávky Družbou jsou, na začátku války byl ale rozdíl větší. Pro nás je spíše benefitem levnější logistika. Přes ropovod TAL putuje ropa do rafinerií déle, protože v Družbě je ropa uskladněná v trubkách a pouze se pošle jedním směrem. Máme také větší náklady za hedging a potřebujeme větší množství pracovního kapitálu (ropa se kupuje s termínem dodání za tři měsíce – pozn. red.).

Nemáme v Česku takové možnosti skladování, aby se nám to vyplatilo. To bychom museli mít větší sklady než státní rezervy. Máme sklady na zhruba týdenní pokrytí výroby.

Nesouvisí to jen s cenou za barel. Cenu ropy hedgujeme, protože paliva z ní vyrobená prodáme až později. Tím si vyrovnáváme cenové výkyvy. Máme také v Litvínově i Kralupech nad Vltavou jiné technologie a odlišnou ziskovost. Pro nás je základem efektivita výroby a méně řešíme krátkodobé výkyvy cen ropy, které nemůžeme ovlivnit.

Paliva řidičům tedy po nahrazení ruské ropy skokově nezdraží.

Od propojení ceny ropy a paliv neutečeme. Na maloobchodní ceny ale náhrada vliv mít nebude. Český trh je totiž silně konkurenční. Spíše hledáme úspory ve výrobě v rafinerii v Litvínově a logistice.

Složení každé ropy je jiné a z každé jde vyrobit jiné množství produktů – od paliv přes letecký benzin po asfalt. Ruská ropa pro Litvínov je těžší a sirnatější, proto z ní děláme úplně všechno. Kralupy zpracovávají lehčí ropu a vyrábějí jen paliva a oleje. Potřebujeme si vytvořit vlastní „umělé“ Rebco. Z jednotlivých směsí ropy si ho namícháme. Přechod na novou ropu bereme spíš jako příležitost.

Můžeme díky tomu v budoucnu provést technologické změny, abychom v Litvínově omezili výrobu méně ziskových produktů a vyráběli takové, které lze zpracovávat z nových ropných směsí. I díky novým druhům ropy zajistíme lepší výtěžnost rafinerie. Umožní nám to během roku lépe volit portfolio výrobků, které budeme vyrábět a které se nám vyplatí. Tato flexibilita nepřijde hned, protože jednotlivé produkty na sebe navazují, což platí i pro teplo, které vzniká při jejich výrobě. Ale je to náš cíl.

Zatím Družbou vždycky přišlo Rebco a z něj jsme mohli vyrobit jasně daný podíl produktů. Teď budeme mít větší možnosti, jak reagovat.

Ropu pro nás centrálně nakupuje Orlen, který posílá nabídky, která ropa jde koupit se slevou. I od toho se rozhodování odvíjí. Do Kralup kupujeme Azeri Light a kazašskou CPC. Pro Litvínov jsme zkoušeli různé typy. Bude to mix z regionů, které dokážeme jednoduše dopravit do Terstu.

Těžší je ropa z Norska, Iráku, Guyany nebo Libye.

Můžu potvrdit, že jsme je všechny dvakrát testovali, stejně jako americkou WTI a Arab Light. Máme optimální směs, jak už jsem ale řekl, můžeme s jednotlivými druhy mixovat. Abychom kupovali to, co bude na trhu nejlevnější. Nemůžu teď říct, co bude v červenci, protože se vždycky rozhodujeme kvartálně.

Slovnaft zřejmě ztratí konkurenční výhodu kvůli ruské ropě. To ano. Jejich export na český trh ale není tak zásadní, aby si s ním zdejší velkoobchodní trh neporadil. Slovnaft sem bude stále vyvážet výrobky z ropy, kterou doveze přes ropovod Adria (z chorvatského přístavu Omišalj – pozn. red.).

Vyjednávání dlouho stála na místě, protože Mero toho chtělo hodně a my jsme nabízeli málo. Navýšení sazeb kvůli inflaci bylo pochopitelné a prostor pro kompromis byl obrovský. Trvalo to dlouho, protože vyjednávání byla dost podrobná. Nešlo jen o sazbu za přepravenou tunu, ale řadu věcí spojených právě s přechodem z Družby na TAL.

Pro nás byla benchmarkem sazba, kterou má Orlen v Polsku. Nebo která se platí slovenskému Transpetrolu. Nechci být úplně konkrétní, ale řekněme, že nejde o Merem původně očekávané vyšší desítky procent. Nárůst se pohybuje mezi 10 a 20 procenty.

Orlen je jediný zákazník Mera, který ropu jen přepravuje. Vaše rozhodnutí je klíčové pro případné budoucí využívání ropovodu Družba.

Zvažujete možnost, že by tímto ropovodem přes Rusko a Ukrajinu proudila surovina z Kazachstánu?

Ještě je tu možná trasa Oděsa–Brody, která ale potřebuje revitalizaci. Pokud jde o přepravu ropy z Kazachstánu přes Rusko, je to přirozená úvaha. Zatím to ale kvůli geopolitice není reálné. Podle provozovatelů ropovodů může ropa v Družbě bez problémů zůstat dva až tři roky. Počkejme, co se za tu dobu stane. Pro nás je momentálně největší výzvou logistika. Řešíme, jak bezpečně provozovat Litvínov a Kralupy, když budou rafinerie využívat různé typy rop a zároveň mají pouze jeden ropovod na jejich zásobování. Nemusím jít daleko do minulosti. Loni v srpnu jsme našli v Litvínově bombu z druhé světové války, což zastavilo rafinerii na dva týdny. Pokud by k tomu došlo znovu nebo k něčemu podobnému a tekla ropa z Terstu, v Kralupech ji všechnu zpracovat nedokážeme. Potřebujeme proto navýšit skladovací kapacity po celé délce ropovodu TAL/IKL až do Česka, abychom nemuseli nechat tanker v Terstu čekat.

Potřebovali bychom dodatečně využívat jednu nádrž ve Vohburgu (bavorské město, kde se na ropovod TAL napojuje přípojka IKL do českých rafinerií – pozn. red.). Chybí nám také jistota další nádrže o kapacitě 100 tisíc kubíků v Nelahozevsi (skladují se zde strategické rezervy – pozn. red.), která by řešila skladování na dva týdny. To je doba, kterou zabere přeprava ropy z Terstu. Když bude problém delší než dva týdny, prostě ropu v přístavu nepřevezmeme.

Ve Spolaně jsme částečně zastavili provoz už v prosinci 2023, protože ztráty byly neúnosné. Mimo jiné právě na výrobní lince, pro kterou jsme mohli dostat dotaci. Tržní ceny PVC byly loni nižší než naše výrobní náklady. Kladli jsme si otázku, jestli se na trhu může něco změnit. A zda dokážeme snížit výrobní náklady. Evropská komise loni v červenci zavedla antidumpingová cla na dovoz PVC z Egypta a Spojených států. K žádné razantní změně na trhu ale nedošlo. Výrobní náklady se podařilo snížit, ale ani 100 eur na každé tuně PVC nestačilo, abychom zvrátili potenciální ztrátu. Vyrábíme ve Spolaně PVC technologicky zastaralou metodou, která vyžaduje velké množství energie. Ani modernizace, do které bychom museli sami investovat nižší miliardy korun, by to nezměnila. Spíš než udržovat dvě výrobní linky na PVC a kaprolaktam dává smysl ve Spolaně začít vyrábět jiné chemické výrobky.

Pokles poptávky po PVC je i v Polsku. Do Česka žádný nedovážíme. Zákazníci Spolany brali od jiných dodavatelů.

Určitě chceme areál pro chemickou výrobu udržet. Necháváme třetí výrobní linku, která vyrábí kyselinu sírovou. Do ní jsme v roce 2023 investovali. Modernizace zvýší její kapacitu na 190 tisíc tun ročně, hlavní benefit je ale větší efektivita výroby a úspory energie. Budeme ve Spolaně využívat také síru z Litvínova, která vzniká při výrobě ropy. Nově přesuneme do areálu některé jiné provozy, které v Česku máme. Tohle bude chvíli trvat, protože musíme počkat, až skončí pronájmy, které v areálu máme. Třetím směrem, se kterým ve Spolaně začneme, je něco, čemu říkám zelená chemie. Jde o projekty spojené s dekarbonizací. Máme už jeden takový projekt podepsaný a pracujeme na dalším.

Teď se chystáte propustit 500 lidí. Zatím potřebujeme lidi jen pro výrobu kyseliny sírové. S dalšími provozy budeme opět nabírat.

Výsledky firmy za rok 2024 úplně skvělé nejsou. 

Minulý rok nebyl pro petrochemii dobrý. Naše hospodářské výsledky ovlivnily tři jednorázové události. Zaúčtovali jsme rezervy na ukončení výroby PVC a kaprolaktamu ve Spolaně a rezervy pro následné sanační práce v celkové výši přes 2,4 miliardy korun. V rafinerském segmentu jsme na jaře uskutečnili téměř dvouměsíční zarážku v Litvínově. Kvůli nálezu letecké pumy z druhé světové války byla navíc naše litvínovská rafinerie v srpnu opět mimo provoz, a to na další dva týdny.

Globální geopolitická i makroekonomická situace je nadále složitá. Tento rok navíc zrealizujeme přechod na nové ropné směsi, což přinese další zvýšení nákladů. Naší snahou samozřejmě bude dostat skupinu zpět do černých čísel, musíme ale vnímat současnou realitu rafinerského a petrochemického trhu.

V dohledné budoucnosti určitě ne. Dekarbonizaci výroby paliv z fosilních zdrojů vidím spíš jako příležitost pro změnu technologie. Rafinerský průmysl funguje 100 let pořád stejně a může hodně věcí vylepšit. Když Orlen Unipetrol odejde od uhlí, přímo tím nesnížíme výrobu oxidu uhličitého. Budeme ho ale využívat v rámci uzavřeného výrobního okruhu. Asi největším příspěvkem k dekarbonizaci je za nás využívání biopaliv. Omezíme nákupy biosložek a budeme je vyrábět u nás. Výhledově je pak ve hře přechod na pokročilejší syntetická paliva. Vůbec nejlepší alternativa je vodík.

Ten se ale v Česku zatím moc nerozvíjí. Osobně jezdím vodíkovým autem. V osobní dopravě ale vodíková auta zatím prohrávají s elektromobily. Ani v nákladní dopravě to s využitím vodíku ještě moc dobře nevypadá. Asi největší potenciál pro vodík je ve veřejné dopravě. Orlen v Polsku ve spolupráci s městy staví plničky pro vodíkové autobusy. To je model, který se dá přenést do Česka. Nejdále jsme ve využití vodíku v průmyslu. Stavíme si vlastní elektrolyzér, abychom mohli s vodíkem čistit naše paliva.

Do roku 2028 Orlen Unipetrol skončí s uhlím jako zdrojem energie. To platí. Současný koncept je plynofikace dvou kotlů na stávajícím uhelném zdroji, které budou do budoucna sloužit ke spalování plynů z chemických výrob a zároveň jako záloha pro novou menší teplárnu.

Nabídky, které jsme dostali, byly o dost dražší. Byly ale nastavené hlavně na výrobu elektřiny, zatímco my více potřebujeme páru. Nakonec vybudujeme nový paroplynový zdroj, ale o takovém výkonu, který potřebujeme. Dodá rafinerii v Litvínově potřebnou páru a bude mít instalovaný výkon minimálně 55 megawattů pro výrobu elektřiny. V uhelném zdroji zároveň nahradíme část uhelných kotlů za plynové, abychom měli zálohu pro nečekané situace, spalování plynů a zachování výroby v rafinerii. Využijeme obě řešení a za mnohem méně peněz. Předpokládáme, že to bude méně než 10 miliard korun. 

Spíš než udržovat dvě výrobní linky na PVC a kaprolaktam dává smysl ve Spolaně začít vyrábět jiné chemické výrobky.