Jste zde: orlenunipetrol.cz > CZ/  Média/  Rozhovory/  Ruské ropy se zbavíme hned po rozšíření ropovodu TAL, říká šéf ORLEN Unipetrolu Wiatrak
Velikost textu:  A AA
Ruské ropy se zbavíme hned po rozšíření ropovodu TAL, říká šéf ORLEN Unipetrolu Wiatrak

31-03-2023  

Diskuze českého státu s polskou skupinou ORLEN Unipetrol na téma zvýšení výroby paliv zatím nevedly ke konkrétním výsledkům. Z byznysového hlediska by tato dvacetimiliardová investice nedávala smysl, je přesvědčen šéf ORLEN Unipetrolu Tomasz Wiatrak. Navíc se zdá, že středoevropský trh je v současné době stabilizovaný i z hlediska bezpečnosti. „Po rozšíření ropovodu TAL by měla být situace z hlediska bezpečnosti ještě optimističtější. Kdybych o této investici musel rozhodovat já sám, tak bych teď rozšíření výroby neinicioval,“ říká Wiatrak.

V souvislosti s válkou a odklonem od ruských paliv se čím dál více hovoří o české soběstačnosti z hlediska ropných produktů. V jaké fázi je snaha státu přímět ORLEN Unipetrol ke zvýšení produkce motorové nafty?
Předně bych rozhodně neřekl, že se nás stát snaží k tomuto kroku přimět. Ta diskuze tady je, ano, ale vše se odehrává v rovině úvah a analýz. Nejdůležitější momentálně je, že motorové nafty je v Česku dost a potvrzují to i ceny, které už na čerpacích stanicích klesly na předválečnou úroveň. Navzdory dvouciferné inflaci.

Jak daleko se tedy ony diskuze dostaly?
Existuje pracovní skupina, v rámci níž toto téma s vládou pravidelně probíráme. Má za úkol modelovat budoucí scénáře, do kterých se nepromítá jen byznys, ale i bezpečnostní hledisko, tedy jaké jsou alternativní cesty, přes které by do Česka paliva v případě vyšší potřeby proudila. Tím pádem k tomu nemám příliš co dodat. My se soustředíme na byznys a v našem byznysovém plánu žádné zvýšení výroby nefiguruje. Proto na ně ani netlačíme. Pokud ale má k takové investici skutečně dojít, mělo by se rozhodnout co nejdříve, rozhodně dříve, než se zprovozní rozšíření ropovodu TAL plánované na pomezí let 2024 a 2025.

Roční produkce nafty ORLEN Unipetrolu činí zhruba 3,4 milionu tun, což je tak o 1,8 milionu tun pod spotřebou tuzemského trhu. Kam byste se dostali po zvýšení produkce v uvažované variantě?
Mohli bychom zvýšit výrobu zhruba o čtvrtinu, takže na úroveň kolem 4,2 nebo 4,3 milionu tun. Stoprocentní soběstačnosti bychom nedosáhli, to bychom se nedoplatili. Nicméně realita je taková, že celou produkci na český trh nedodáváme ani dnes. Středoevropský region není rozdělený, ale propojený. I kdybychom nyní chtěli dodávat na český trh více, konkurenti nám to neumožní. Trh dodavatelů tady funguje tak, jak má, a ani zvýšení výroby by to nezměnilo. Stát nemá páky, jak to zařídit, jsme soukromý subjekt a musíme se řídit soutěžními pravidly. Podle mého jde tedy jen o to, aby byl zajištěn dostatek ropy a ropných produktů v celém středoevropském regionu. A my se domníváme, že to bude s rozšířením ropovodu TAL zajištěno.

Mluví se i o tom, že by na tuto investici mohla přispět Evropská komise prostřednictvím plánu REPowerEU. Je to reálné?
Domnívám se, že ano. Tento finanční program byl vytvořen i proto, aby pomáhal státům s investicemi na odklon od dodávek ruských energií.

Jak velkou část by unijní peníze mohly pokrýt?
Většinou to je na úrovni 50 až 75 procent. Jak by to teoreticky bylo v tomto případě, je předčasné hovořit.

Rozšíření výroby by vaší skupině jistě zvýšilo tržby, a tedy i konečný zisk. Jaký podíl z 20miliardové investice byste tedy byli ochotni zaplatit? Máte spočítané, při jakém podílu investice by vám rozšíření výroby dávalo ekonomický smysl?
Je třeba říct, že už dnes provádíme investice, které souvisejí s válkou. Musíme provést rekonfiguraci rafinerií, aby se přizpůsobily neruské ropě. To si vyžádá miliardy korun, které půjdou výhradně z naší kapsy. Za posledních pět až šest let investujeme v průměru deset miliard korun ročně. A popravdě řečeno, neměli bychom ani nic proti investici do rozšíření výroby nafty. Ale když se Evropská komise snaží urychlovat odchod od fosilních paliv, nedává nám tento krok ekonomický smysl. Existují prognózy, po dle nichž ve střednědobém horizontu poptávka po palivech zůstane stabilní a v delším horizontu dokonce poklesne. My na to musíme reagovat svou strategií a svými rozhodnutími.

Pokud by se dnes rozhodlo o investici, kdy by mohla být hotová?
Zabere to zhruba dva roky až pět let – podle toho, jaký by byl rozsah. Víme jak na to, ale některé části projektu nelze obejít či zrychlit. Musíme vysoutěžit dodavatele, počkat na všechna povolení a na dodání technologie. Poté se začne stavět, pak přijde testovací fáze a nakonec finální zprovoznění.

Když přihlédneme k tomuto časovému hledisku a zmíněným trendům, dávalo by rozšíření produkce ještě vůbec smysl?
Tak rozsáhlou investici určitě není dobré uspěchat. Na druhé straně ale nedává smysl, aby se o ní rozhodlo za pět let. Jestli stát vyhodnotí, že tu riziko nedostatku paliv existuje, musí samozřejmě jednat co nejrychleji, protože za deset až patnáct let bude situace jiná.

A podle vašeho osobního soudu – vyžaduje bezpečnost dodávek rozšíření výroby?
V tuto chvíli je situace stabilizovaná, což naznačují i klesající ceny paliv. Po rozšíření ropovodu TAL by měla být situace z hlediska bezpečnosti ještě optimističtější. Kdybych musel rozhodovat já, tak teď bych rozšíření výroby neinicioval. Ale za pět let může být situace jiná. V období, kdy se v Evropě válčí, je složité cokoli předvídat, takže jsem rád, že o tom nemusím rozhodovat.

Letos na vás dopadne windfall tax, tedy daň z mimořádných zisků. Chystáte nějaké právní kroky?
Daň běží a už platíme vyšší zálohy. Chápeme, že situace v ekonomice byla a je mimořádná, ale mohla se podle nás najít i férovější řešení. Stále si myslíme, že vládou uvalená speciální daň je příliš přísná a nespravedlivá.

Loni jste avizovali, že kvůli této dani zkoumáte podání žaloby. Je to stále ve hře?
Stále to analyzujeme, rozhodnuti ještě nejsme. Je to velmi komplikovaná právní otázka. V Evropě už jsou v tom dál, americká společnost ExxonMobil už žalobu na Evropskou unii dokonce podala. My si žádné termíny nestanovujeme. Zkrátka počkáme, jak se vyvine situace a co nám poradí právníci.

Loni jste dosáhli mimořádně vysokého čistého zisku, meziročně stoupl o 14,7 miliardy na 17,9 miliardy korun. Zopakujete to i letos?
Očekávám, že ne, zisk bude nižší, a to nejen ten čistý, který ovlivní speciální daň, ale i ten hrubý. Makroprostředí se ve střední Evropě zhoršuje a situace kolem ropy se zároveň normalizuje. K tomu jsme se zavázali dále snižovat podíl ruské ropy v našich rafineriích, takže musíme počítat s vyššími vstupními náklady.

Na podzim jste varovali, že kvůli této dani budete možná muset zdražit. Stalo se tak, nebo to plánujete do budoucna?
Já bych neřekl, že jsme varovali před tím, že windfall tax překlopíme do cen. Mysleli jsme to tak, že umělé snížení zisku nám vezme prostředky, které bychom mohli použít na investice. A skutečnost, že musíme počítat s nižšími investicemi, nás může v budoucnu dohnat v tom slova smyslu, že nebudeme moci být tak efektivní, jak bychom chtěli. Tento scénář je bohužel reálný.

Jaký tedy očekáváte další vývoj cen paliv na českém trhu?
V současnosti jsme se s cenami dostali na předválečnou úroveň. A osobně věřím, že by to tak mohlo vydržet i do budoucna. Momentální signály tomu nasvědčují.

Daří se vám držet si marži, které jste dosahovali v mimořádném loňském roce?
V maloobchodě, tedy v prodeji paliv na čerpacích stanicích, jsme žádnou vyšší marži neměli. Na tomto trhu konkurence dlouhodobě funguje velmi neúprosně. U výroby paliv je situace odlišná, protože loni jsme stále mohli využívat více ruské ropy, což nám marži zvyšovalo. Historicky jsme v našich českých závodech ruskou ropu využívali z 80 procent, loni to bylo mezi 40 až 50 procenty, letos chceme jít na 30 až 40 procent a ruské ropy se zcela zbavíme, jakmile bude zprovozněné rozšíření ropovodu TAL. Marže nám postupně klesá i v tomto segmentu a paradoxně tomu jdeme naproti, protože se ruské ropy skutečně chceme zbavit.

Na konci roku 2021 jste měli 416 čerpacích stanic. Kolik jich máte dnes a co v tomto směru plánujete?
Máme jich 435 a každý rok přidáváme jednu nebo dvě. V Česku momentálně investujeme především do konceptu Orlen Benzina expres, což je nízkonákladová, samoobslužná čerpačka, která konkuruje hlavně cenou. Také vybavujeme naše čerpací stanice elektrickými nabíječkami a nově otevíráme vodíkové stanice. Ale musím říct, že český trh už je z hlediska běžných čerpacích stanic dost přeplněný, takže na zásadní rozšíření sítě není moc prostor. V tomto ohledu se soustředíme spíše na zahraniční expanzi.

Jaké trhy máte na mysli?
Slovensko a Maďarsko. Na Slovensku máme přes šedesát pump, do konce roku jich chceme sto a v delší perspektivě tam chceme být dvojkou na trhu. V Maďarsku máme osmdesát čerpaček a i tam cílíme na stovku a více. Nejspíše to zvládneme až příští rok.

Zmínil jste alternativní pohony. Nedávno jste zprovoznili první vodíkovou stanici v Česku. Jaké máte další plány s vodíkem?
Ještě letos otevřeme druhou stanici v Litvínově, kde vodík také vyrábíme jako druhotný produkt rafinace. Vyrábíme zhruba osmdesát tisíc tun vodíku ročně, díky čemuž jsme největším výrobcem vodíku v Česku. Do budoucna chceme vyrábět i 4,5 tisíce tun obnovitelného, tedy „zeleného“ vodíku a počet stanic rozšířit na 25 až 30 lokalit. Stihnout bychom to mohli do roku 2030.

Máte v oblibě byznysovou logiku, ale vodíková technologie je na samotném začátku a těžko lze očekávat, že tento byznys bude v nejbližší době výnosný. Nebo se pletu?
V tuto chvíli jde u vodíku byznysová logika stranou. Bez dotací by do něj nikdo neinvestoval, vodíková auta by si kupovali jen největší fanoušci. Podobně je to ale také s elektrickými automobily a i zde je dnes infrastruktura budovaná prostřednictvím dotací. Trend alternativních pohonů je v každém případě nastolen. Evropa to podporuje, a pokud v tom bude pokračovat dostatečně dlouho a stejně urputně jako dnes, stane se trh vozů s alternativními pohony skutečně jednou masovou záležitostí. A pro nás je klíčové být u toho.

Kdy to je reálné?
Po roce 2035 nebude možné prodat auto na benzin nebo naftu, pak se vodík jako pohon u dopravy může stát běžným řešením klidně v roce 2040.

Kde v dopravě vidíte jeho smysl? Experti například zmiňují, že se nehodí pro osobní automobily, ale spíše pro hromadnou či nákladní dopravu. Souhlasíte s tím?
Zatím se to tak jeví. Nicméně rok 2040 je hrozně vzdálený a očekávám, že mezitím vodíková technologie značně pokročí. Stejně tak se ale budou vyvíjet konkurenční alternativní technologie, takže si v této oblasti opravdu netroufám cokoli tipovat.

Dosud vyrábíte šedý vodík jako druhotný produkt přímo v rafinerii, ale připravovali jste projekt, v rámci něhož jste chtěli vyrábět i vodík zelený. Miliardový vodíkový hub, jehož součástí měl být fotovoltaický park a elektrolyzér, se měl začít stavět na začátku roku 2023. Už se investice rozjela?
Pro stavbu fotovoltaické elektrárny včetně elektrolyzéru pro výrobu zeleného vodíku jsme se snažili získat investiční podporu v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci, ale to se nám nepodařilo. Proto nyní ten samý projekt posíláme v jeho omezené podobě do výzvy Modernizačního fondu Státního fondu životního prostředí. Stále s ním počítáme, musíme ovšem počkat na rozhodnutí týkající se dotací.




« zpět

 
 
 

Značky Skupiny UNIPETROL